KDY VAKCINOVAT? PROČ NEPODCEŇOVAT VAKCINACI?
VAKCINACE PSA
Prevence onemocnění je vždy úspěšnější a méně finančně nákladná než léčba již probíhajícího onemocnění, které může vést k trvalému poškození nebo i smrti zvířete. Není vhodné se nechat ukolébat současnou celkem dobrou nákazovou situací v populaci psů, infekční choroby jsou stále připraveny zaútočit.
POŘÍDILI JSME SI ŠTĚŇÁTKO.
KDY NAVŠTÍVIT VETERINÁRNÍHO LÉKAŘE?
Nejsme-li zkušení chovatelé, není vůbec od věci navštívit veterinárního lékaře i s novým přírůstkem do rodiny. Veterinární lékař zkontroluje zdravotní stav štěňátka, očkovací průkaz a tím i pravidelnost provedeného odčervování a první vakcinace.
Zvláště pak, pochází-li štěňátko z útulku. Často si sebou přináší tzv.psincový kašel, parazity atd.
Pokud lékař uzná šťěňátko zdravým, je dobré nechat jej cca 7dní aklimatizovat u nového majitele, během této doby jej odčervit a domluvit datum vakcinace (za předpokladu, že první vakcinace byla provedena u prvního majitele).
Nutnost prvních vakcinací u mláďat se řídí předpokládanou imunitou matky, nákazovou situací v místě a nutností brzkého odchodu z domu k novému majiteli. Solidní chovatel nedá z domu štěně, které by nemělo základní vakcinaci.
CO DĚLAT, KDYŽ MÁME ŠTĚNĚ BEZ OČKOVACÍHO PRŮKAZU A NEOČKOVANÉ?
Navštívit veterinárního lékaře, který štěňátko prohlídne a vypracuje očkovací schéme na „míru“ pro Vašeho pejska. Při vhodných podmínkách (tj.beznákazová situace v novém místě, počet dalších pejsků v domácnosti atd. ) jak je uvedeno výše, během cca 7dnenní aklimatizace se provede odčervení a následně vakcinace s vystavením očkovacího průkazu.
PROTI ČEMU SE PEJSEK VAKCINUJE?
Psinka (D) :
Psinka je virové onemocnění, které se přenáší kapénkovou infekcí, tak jako např. chřipka.
Virus napadá a ničí bílé krvinky a tím oslabuje imunitní systém. U štěňat mladších 2 měsíců je toto oslabení trvalé a nevratné. Příznaky onemocnění jsou výtok z očí a nozder, kašel, namáhavé dýchání, vyrážka na břiše, zvracení, průjem a horečka. O 1-3 týdny později se mohou objevit nervové příznaky, jako poruchy chůze, křeče, poškození čichu, které může být i trvalé nebo náhlá slepota. Jedním z trvalých následků je i poškození zubní skloviny. Pokud se nakazí březí fena, virus se přenese i na štěňata. Může dojít k potratu, nebo úhynu štěňat po porodu.
Toto onemocnění je jen velmi těžko léčitelné. V 30-90% případů je smrtelné a často zanechává trvalé následky.
Proti psince se poprvé očkuje v 6-9 týdnech a přeočkování za 3 – 4 týdny. Pak se provádí vakcinace 1x ročně.
Infekční hepatitida (H) :
Toto onemocnění způsobuje také virus. K nakažení dochází sežráním nebo vdechnutím infekčního materiálu. Virus ničí hlavně játra a ledviny. Onemocnění se projevuje zvracením, průjmem, horečkou, kašlem, někdy žloutenkou, křečemi a zakalením oka. Léčba onemocnění je komplikovaná a játra mohou zůstat trvale poškozená.
Proti infekční hepatitidě se poprvé očkuje ve věku 8 -12 týdnů a přeočkování se provádí za 3 – 4 týdny..
Parvoviróza (P) :
Parvoviróza je časté onemocnění hlavně štěňat. Obzvlášť vnímavý je k tomuto onemocnění rotwailer, dobrman, labradorský retriever, pitbull a německý ovčák. Původcem onemocnění je virus velmi odolný a rozšířený v prostředí. Pes se nakazí sežráním infekčního materiálu.
Parvoviróza se projevuje vodnatým průjmem, v kterém často bývá čerstvá nesražená krev. dalšími příznaky jsou zvracení a horečka. Zvláště u mladých štěňat dochází velmi rachle k dehydrataci a smrti.
Úspěšnost léčby tohoto onemocnění závisí hlavně na jejím včasném zahájení a věku psa.
Proti tomuto onemocnění se poprvé očkuje ve věku 6-9 týdnů a provádí se 2 přeočkování v odstupu 1 měsíce. Pak se očkuje 1x ročně. Důležitou roli u tohoto onemocnění hrají mateřské protilátky, protože nejzranitelnější jsou právě nejmladší štěňata. Fena by proto měla být očkována 2 týdny před nakrytím a případně v 2. polovině březosti inaktivovanou vakcínou.
Leptospiróza (L) :
Leptospiróza je závažné onemocnění přenosné na člověka. Přenašeči tohoto onemocnění jsou hlodavci. K nakažení dochází hlavně vypitím vody kontaminované hlodavci. Může k němu však dojít i při potřísnění kůže močí nemocného zvířete.
Bakterie poškozuje hlavně ledviny a játra. Příznaky jsou zvracení a průjem, může být i s krví, žloutenka, tmavé zbarvení moče, mohou se vyskytnout i nervové příznaky a poškození očí.
Léčba tohoto onemocnění je velmi obtížná a i u lidí často končí smrtí. Úmrtnost u psů dosahuje 30-90%. Po uzdravení mohou zůstat trvale poškozeny ledviny nebo játra. Při léčbě musí být pes kvůli nebezpečí nakažení lidí hospitalizován.
Očkování se provádí poprvé ve věku 9-12 týdnů a je naprosto nezbytné přeočkování za 1 měsíc. Přeočkování je nutné i u dospělých psů, kteří jsou očkováni poprvé, nebo nebyli nikdy proti leptospiróze přeočkováni.
Coronaviróza (C) :
Coronaviróza je průjmové virové onemocnění malých štěňat (hl. 6-9 týdnů), které je velmi nakažlivé. Zdrojem viru je trus nemocných zvířat a k nakažení dochází sežráním kontaminovaného materiálu.
Onemocnění se projevuje kašovitým až vodnatým průjmem a zvracením. Nebezpečná je pro malá štěňata rychlá dehydratace a druhotná bakteriální infekce, která může průběh komplikovat.
Onemocnění má obvykle lehký průběh a při včasné léčbě rychle odezní.
Očkování se provádí hlavně v ohrožených a oslabených vrzích ve věku 6-9 týdnů.
Důležitou roli hraje hygiena a izolace nemocných štěňat.
DALŠÍ ONEMOCNĚNÍ, PROTI KTERÝM SE MŮŽEME BRÁNIT VAKCÍNOU (MIMO ZÁKLADNÍ VAKCINAČNÍ SCHÉMA)
Tetanus (T) :
Tetanus je způsobován toxinem produkovaným bakterií, která infikuje hlavně hluboké a hnisající rány (např. kousné). Často jsou postižena štěňata při výměně zubů (3-7 měsíců). Bakterie se vyskytuje v půdě a ve velkém množství v koňském trusu. Nejvnímavější k infekci jsou němečtí ovčáci. Onemocnění se vyskytuje hlavně od června do listopadu. Tetanem může onemocnět i člověk, ale opět pouze když se bakterie dostane do hluboké nebo hnisající rány a není očkován.
Onemocnění se projevuje ztuhnutím svalů, topornou chůzí, změnou hlasu, postavením uší a jejich přiblížením k sobě, stažením ústních koutků dozadu a nakonec celotělovou křečí.
Úspěšnost léčby závisí hlavně na množství toxinu v těle a včasném zahájení léčby. Často je toto onemocnění smrtelné.
Očkování se provádí poprvé v 9-12 týdnech a přeočkování po měsíci. Pak se očkuje jednou za 2 roky.
Důležité pro předcházení tomuto onemocnění je včasné a řádné ošetření každé rány.
Lymská borelióza (B) :
Bakterie způsobující tuto infekci je přenášena krev sajícím hmyzem, u nás hlavně klíšťaty. Touto nemocí může onemocnět i člověk, ale nemůže se nakazit od psa, ale opět pouze od klíštěte. Pro toto onemocnění je typický výskyt v určitých oblastech a okres.
Borelióza se projevuje nejčastěji zánětem kloubů. Pes kulhá, klouby jsou oteklé a velmi bolestivé. Postižen může být jeden nebo několik kloubů. Může se vyskytnout i horečka, nechutenství, nervové a kožní příznaky.
Onemocnění se léčí dlouhodobým podáváním antibiotik.
Očkování se provádí od věku 12 týdnů a přeočkování za 1 měsíc. Pak se očkuje 1x ročně. Doporučenou dobou pro očkování je únor, tak je hladina protilátek nejvyšší právě v době výskytu klíšťat.
Nezastupitelnou roli hrají antiparazitární prostředky odpuzující klíšťata, protože ta jsou přenašeči i jiných onemocnění, proti kterým zatím vakcína není.
Infekční laryngotracheitida psů = psincový kašel (Pi) :
Při tomto onemocnění nejdříve vdechnutý virus oslabí dýchací systém a pak dojde k infekci i bakteriemi, které dále komplikují průběh onemocnění.
Onemocnění se projevuje záchvatovitým kašlem, výtokem z nosu a očí a odmítáním potravy. U komplikovaných případů se může rozvinout zápal plic.
Průběh onemocnění obvykle není příliš těžký a dá se léčit. U některých psů se však onemocnění častoopakuje a může dojít k chronickému poškození dýchacího systému.
Vakcína je bezpečná i pro březí feny a štěňata od 2 týdnů stáří. Revakcinace se provádí až po roce.. Pak se očkuje 1x ročně. Tato vakcína je obvzlášť vhodná pro psy často trpící onemocněním dýchacích cest. Zamezí jejich rozšíření z horních cest dýchacích do plic.
ZÁKLADNÍ VAKCINAČNÍ SCHÉMA:
Většina štěňat je v prvních týdnech života chráněna mateřskými protilátkami. Pasivní
protilátky získané od matky postupně mizí a u štěňat ve stáří 6 – 12 týdnů klesnou obvykle na
úroveň, která dovoluje aktivní imunoprofylaxi. Štěňata s nedostatečnými protilátkami od
matky jsou více ohroţená (ale schopná reagovat na vakcinaci) v dřívějším věku. To je i důvodem, proč neexistuje univerzální primovakcinační schéma,
které by ochránilo štěňata za všech okolností. Doporučuje provést první vakcinaci ve
stáří 6 – 9 týdnů. Druhé očkování by mělo následovat za 3 – 4 týdny a třetí pak ve stáří 14 –
16 týdnů.
Vakcinace je zahájena ve věku 6-9 týdnů (proti psince, parvoviróze, koronaviróze)
1. revakcinace ve věku 8-12 týdnů (proti psince, parvoviróze, koronaviróze, leptospiróze, infekční hepatitidě)
2. revakcinace ve věku 12 týdnů (proti psince, parvoviróze, leptospiróze, infekční hepatitidě); od 12. týdne vakcinace proti vzteklině
- dříve než ve věku 6 týdnů se začíná v chovech s rizikem parvovirózy
- u plemen (rotvajler, dobrman, stradforšírský teriér), která jsou vnímavější k parvoviróze je možné revakcinovat ještě v 5. měsíci stáří
Revakcinace se opakují u dospělých psů většinou po 12 měsících (může se lišit dle výrobce vakcíny)
ČASTÉ DOTAZY:
Za jak dlouho po vakcinaci psa proti základním infekčním onemocněním dochází
k účinné ochranné imunitě?
Závisí to na zvířeti, očkovací látce a onemocnění:
– Nejrychlejší ochranu proti psince (CDV) . K imunitní odpovědi dochází
během několika minut až hodin a zvíře je chráněno již za jeden den
– Ochranná imunita proti parvoviróze psů (CPV-2) trvá navození ochranné imunity 2 – 3 týdny.
– Atenuovaná očkovací látka obsahující psí adenovirus 2 (CAV-2) navodí ochrannou
imunitu proti infekční hepatitidě (CAV-1) za 5 – 7 dní.
Způsobují určité vakcíny nebo kombinace očkovacích látek nežádoucí reakce
častěji než jiné?
Ano. Výskyt nežádoucích reakcí často závisí na genetické výbavě (např. malá
plemena nebo linie psů). Jedná se především o hypersenzitivních reakcí I.
typu (otoky očí, hlavy, místa vpichu, únava, zvracení, kolaps). Inaktivované očkovací látky proti bakteriálním infekcím jako je leptospiróza, borelióza,
vyvolávají nežádoucí reakce častěji než atenuované očkovací látky proti virovým
onemocněním (psinka, parvoviroza). Nelze dopředu odhadnout, zda bude mít pejsek reakci na vakcínu. Je tedy důležité počítat s touto možností a při podezření kontaktovat veterinárního lékaře, který může včas podat vhodné léky.
Mělo by být velkým plemenům (německá doga) podáno stejné množství očkovací
látky jako psům trpasličích plemen (čivava)?
Ano. Na rozdíl od léků, které se dávkují podle hmotnosti, dávka očkovací látky na
hmotnosti nezáleţí. Důleţitá je minimální imunogenní dávka.
Mohu vakcinovat zvířata během březosti?
Ne. Pokud je to jenom moţné, vyhněte se očkování během březosti. Platí to pro
atenuované i inaktivované očkovací látky. Existuje několik výjimek, např. v útulcích
může být doporučena vakcinace i u březích zvířat v případě, že dojde ke vzplanutí
infekčního onemocnění, např. psinky.
Může imunosupresivní účinek glukokortikoidů ovlivnit imunitu proti základním
infekcím psů a koček v průběhu primárního nebo sekundárního (boosterového)
vakcinačního programu?
Studie prováděné u obou živočišných druhů napovídají, že glukokortikoidy podávané
před, anebo během vakcinačního cyklu, nemají zásadní vliv na tvorbu specifických
protilátek. Přesto doporučujeme revakcinaci za několik týdnů (2 a více) poté, co je
léčba glukokortikoidy ukončena. Revakcinace se doporučuje především tehdy, pokud
jsou glukokortikoidy podávány v průběhu iniciální série vakcín proti základním
onemocněním.
Mohu vakcinovat zvíře, u kterého probíhá imunosupresivní nebo cytotoxická
terapie za použití látek, které nejsou na bázi glukokortikoidů, např. u pacientů
s autoimunitním onemocněním nebo nádorem?
Ne. Neměly by být použity zejména atenuované vakcíny, protože mohou vyvolat
klinické onemocnění. Inaktivované očkovací látky nenavodí imunitu a mohou navíc
zhoršit průběh autoimunitního procesu.
Jak dlouho po skončení imunosupresivní léčby mám s revakcinací čekat?
Nejméně 2 týdny.
Kdy by mělo být provedeno poslední očkování štěněte a kotěte?
Poslední dávka z úvodní série očkování by měla být podána ve věku 14 – 16 týdnů,
resp. štěňatům/koťatům starším.
Mohou během života zvířete být používaty vakcíny různých značek (od různého
výrobce)?
Ano. Může být dokonce výhodné pouţít v průběhu života zvířete vakcíny různých
výrobců, protože různé produkty obsahují různé vakcinační kmeny.
Pokud zvíře dostane první dávku očkovací látky, u které je zapotřebí k účinné
ochraně dvojí aplikace (např. inaktivované vakcíny proti leptospiróze a majitel se zvířetem nepřijde do 6 týdnů na revakcinaci, lze očekávat nějakou ochrannou imunitu?
Ne. Jedna dávka vakcíny požadující revakcinaci imunitu nezajišťuje. První dávka
slouží k předání základní informace imunitnímu systému a druhá dávka k imunizaci.
Pokud druhá dávka není podána do 6 týdnů po první aplikaci, je zapotřebí vše
zopakovat, aby bylo jisté, že byly podány dvě dávky v intervalu 2 – 5 týdnů. Po této
proceduře může být revakcinace provedena v intervalu jednoho roku nebo i více let,
aby imunitní odezva byla posílena, tzv. boosterová vakcinace.
Je štěně nebo kotě chráněno mateřskými protilátkami v případě, že nepřijme
kolostrum?
Nejméně 95 % mateřských protilátek získává novorozenec z kolostra. Pasivní
protilátky z kolostra jsou ze střevního traktu štěňat a koťat absorbovány do systémové
cirkulace nanejvýš do 72 hodin po porodu. Znamená to, ţe v závislosti na titru
protilátek matky jsou štěňata i koťata, která nepřijala kolostrum chráněna minimálně
nebo vůbec.
VAKCINACE KOČKY
Prevence onemocnění je vždy úspěšnější a méně finančně nákladná než léčba již probíhajícího onemocnění, které může vést k trvalému poškození nebo i smrti zvířete. Není vhodné se nechat ukolébat současnou celkem dobrou nákazovou situací v populaci psů, infekční choroby jsou stále připraveny zaútočit.
POŘÍDILI JSME SI KOŤÁTKO.
KDY NAVŠTÍVIT VETERINÁRNÍHO LÉKAŘE?
Nejsme-li zkušení chovatelé, není vůbec od věci navštívit veterinárního lékaře i s novým přírůstkem do rodiny. Veterinární lékař zkontroluje zdravotní stav koťátka, očkovací průkaz a tím i pravidelnost provedeného odčervování a první vakcinace.
Zvláště pak, pochází-li koťátko z útulku. Často si sebou přináší parazity (ušní svrab, šrkavky..), infekce „kočičí rýmu“ atd.
Pokud lékař uzná koťátko zdravým, je dobré nechat jej cca 7dní aklimatizovat u nového majitele, během této doby jej odčervit a domluvit datum vakcinace (za předpokladu, že první vakcinace byla provedena u prvního majitele).
Nutnost prvních vakcinací u mláďat se řídí předpokládanou imunitou matky, nákazovou situací v místě a nutností brzkého odchodu z domu k novému majiteli. Solidní chovatel nedá z domu kotě, které by nemělo základní vakcinaci.
CO DĚLAT, KDYŽ MÁME KOTĚ BEZ OČKOVACÍHO PRŮKAZU A NEOČKOVANÉ?
Navštívit veterinárního lékaře, který koťátko prohlídne a vypracuje očkovací schéme na „míru“ pro Vaši kočičku. Při vhodných podmínkách (tj.beznákazová situace v novém místě, počet dalších koček v domácnosti atd. ) jak je uvedeno výše, během cca 7dnenní aklimatizace se provede odčervení a následně vakcinace s vystavením očkovacího průkazu.
PROTI ČEMU SE KOČKY VAKCINUJÍ?
Panleukopénie, rinotracheitida, kaliciviróza, chlamydióza a další jsou nepříjemné choroby, jež ohrožují kočičí zdraví. Jak chránit vaše kočky před těmito nákazami?
Infekční panleukopénie koček
Toto onemocnění způsobuje parvovirus. Je to velice závažné onemocnění, které může způsobovat úhyny koček. Projevuje se v různých klinických formách, Může způsobovat úhyny plodů, poruchy nervového systému u mláďat, zvracení, průjmy dospělých koček.
Infekční rinotracheitida a kaliciviróza koček
Onemocnění způsobuje herpesvirus – ritotracheitida a kalicivirus. Tato dvě onemocnění probíhají často souběžně. Klinické problémy jsou od zánětu spojivek, zánětu ústní dutiny až po infekční rýmu. Onemocnění má často dlouhý chronický průběh.
Virová leukémie koček
Onemocnění, které může mít různé klinické příznaky od nechutenství, horečky, zánětu dutiny ústní, infekcí dýchacích cest, průjmu až po nádorové onemocnění. Má chronický charakter a většinou se klinicky projeví současně s jinou infekcí. Zdrojem nákazy jsou sliny a tělní výměšky nemocného jedince.
Chlamydióza koček
Onemocnění způsobené parazitem Chlamydia psittaci. Obvykle se vyskytuje společně s kalicivirózou a herpesvirózou. Klinické projevy: výtok z očí, záněty spojivek, rýma.
Vzteklina
Vzteklina je jedna z nejobávanějších nebezpečných nákaz zvířat. Atakuje mozek a onemocnění končí vždy smrtí. Kočky se mohou nakazit od vzteklého volně žijícího zvířete (liška, jezevec apod.). Jde o velmi nebezpečné onemocnění, protože se může nakazit nejenom řada domácích zvířat, ale také člověk po pokousání nebo poranění od infikovaného psa nebo kočky.
JAK CHRÁNIT PŘED UVEDENÝMI NÁKAZAMI?
Ochrana před infekčními chorobami je spojena jednak s obecnou péčí o zdraví, zajištěním optimální výživy a dobré kondice zvířat, jednak omezením styku naší kočky s nakaženými zvířaty. Dalším předpokladem je pak nutnost mít své kočky v imunitě proti uvedeným infekčním chorobám a pravidelným ochranným očkováním udržovat trvale vysoké hladiny protilátek.
Pouze veterinární lékař vám poradí, jaké vakcinační schéma je pro vaší kočku nejlepší. I zde totiž záleží na mnoha okolnostech:
- stáří kočky
- prostředí, ve kterém žije
- optimální doba vakcinace
- zdravotní stav vaší kočky v období vakcinace
- výběr vakcíny
Dodržováním dobrých odborných rad a služeb vašeho veterinárního lékaře můžete udržovat svoji kočičku v dobrém zdravotním stavu a prožít s ní mnoho radostných chvil po mnoho let.
Vakcinační schéma
Dnes se většinou používají vakcíny kombinované, takže jedinou aplikací je poskytnuta ochrana proti více nemocem.
obecné vakcinační schéma:
- vakcinace je zahájena ve věku 8-10 týdnů (proti panleukopenii, kaliciviróze, herpesviróze)
- 1. revakcinace ve věku 10-14 týdnů (panleukopenii, kaliciviróze, herpesviróze ),
od 12. týdne možno vakcinovat proti vzteklině - další revakcinace se provádí většinou po 12 měsících, záleží dle typu vakcíny
další možné vakcinace proti:
- kočičí leukémii (především venkovní kocouři a kočky pro chov)
- chlamydioza (lze vakcinovat ve věku 8 – 10 týdnů společně s panleuk.,kalic.,herp. V jedné vakcíně a v 10 – 14 týdnech revakcinace)
- infekční peritonitidě (od 16. týdne věku)
- opět platí nutnost revakcinace za 3-4 týdny, dále opakovat vakcinaci po 12 měsících
Důležité
Vakcinovat lze pouze zdravá zvířata. Vakcinace může u některým pacientů vyvolat reakci, počínaje svěděním a malým zduřenim v místě vpichu až po svědění celého těla, může způsobit kopřívku a otoky očních víček. Může se rovněž vyskytnout i zvýšení teplota, přechodné nechutenství a apatie. Tyto reakce jsou velmi řídké a nejsou nebezpečné. Většinou nevyžadují žádný zásah. Při jejich výskytu je samozřejmě možné poradit se s veterinářem.
Z těchto důvodů se také doporučuje 14 dní po vakcinaci nevystavovat zvíře žádné zátěži.
ČASTÉ DOTAZY:
Jakou účinnost mohu očekávat u koťat, eventuálně dospělých koček, pokud použiji vakcíny proti základnímu spektru onemocnění?
Kočky správně očkované proti infekční panleukopenii (FPV) za použití
očkovacích látek by měly rovněž vykazovat nejméně 98% ochranu proti tomuto
onemocnění.
Naproti tomu u koček vakcinovaných proti kaliciviróze (FCV) a herpesvirové infekci
(FHV-1) lze přinejlepším očekávat 60 – 70% ochranu před onemocněním, ale ne před
infekcí, a to speciálně v prostředí silně kontaminovaném, např. v útulcích. Mnohem
vyšší ochranu dosáhneme u koček chovaných v domácnostech za předpokladu, že jsou
od ostatních koček izolovány nebo jde o dlouhodobé soužití se zvířaty vakcinovanými.
V podmínkách nízké stresové zátěže je totiž riziko infekce mnohem nižší.
Kdy by mělo být provedeno poslední očkování kotěte?
Poslední dávka z úvodní série očkování by měla být podána ve věku 14 – 16 týdnů,
resp.koťatům starším.
Mohou během života zvířete být používaty vakcíny různých značek (od různého
výrobce)?
Ano. Může být dokonce výhodné pouţít v průběhu života zvířete vakcíny různých
výrobců, protože různé produkty obsahují různé vakcinační kmeny.
Je kotě chráněno mateřskými protilátkami v případě, že nepřijme
kolostrum?
Nejméně 95 % mateřských protilátek získává novorozenec z kolostra. Pasivní
protilátky z kolostra jsou ze střevního traktu štěňat a koťat absorbovány do systémové
cirkulace nanejvýš do 72 hodin po porodu. Znamená to, ţe v závislosti na titru
protilátek matky jsou štěňata i koťata, která nepřijala kolostrum chráněna minimálně
nebo vůbec.
Poskytuje jednorázová vakcinace proti komplexu virové leukémie koček
dostatečnou ochrannou imunitu?
Ne. Všechny očkovací látky proti virové leukémii koček (FeLV) vyžadují nejméně
dvě dávky vakcíny. Tyto dvě dávky by měly být, pokud je to možné, aplikovány
v intervalu 2 – 4 týdnů a s prvním očkováním by se mělo začít u koťat alespoň
8 týdenních. Teprve po této iniciální sérii dvou vakcinací lze podávat jednu posilující
(boosterovou) dávku. Pokud interval mezi dvěma iniciálními dávkami přesáhne 6
týdnů, doporučuje se další revakcinace, aby bylo jisté, že mezivakcinační interval 2 –
4 týdnů byl dodržen.